Všechno začalo, když jsem byl ještě kluk. Od mala jsem byl knihomol: přečetl jsem, co mi pod ruku přišlo. Jakmile jsem se naučil trochu psát, zkoušel jsem napodobovat příběhy, do kterých jsem se před spaním nořil jako do hluboké vody, ze které jsem pak vyplouval jako očarovaný. To přerostlo v celoživotní závislost. Potřeboval jsem se do těch paralelních světů vracet, znovu prožívat všechna ta nádherná dobrodružství...    A co mi připadalo jako nejvíc, bylo, že bych mohl takové světy tvořit a nabízet ty vzácné chvilky i ostatním, že bych se snad sám mohl stát spisovatelem.

Tak vstupte a začtěte se, brána světů je otevřená!

Novinka

STARÁ ŠKOLA

Vystudovaný právník a městský archivář u Pražské obce Karel Jaromír Erben byl jako vědec známý přísně systematickým přístupem k národopisnému a historickému bádání i k vlastní tvorbě. Jak se tedy mohlo stát, že po 19 letech od napsání první balady svolil k tomu, aby napjatě očekávané a několikrát odložené první vydání Kytice vyšlo v jiné než zamýšlené podobě? Děj fantaskního románu, který se odehrává na přelomu 40. a 50. let 19. století, a ve druhé polovině 60. let století minulého, se točí kolem jediné otázky. Která z původně zvažovaných balad v prvním vydání chybí a proč? Zatímco ve vědecké práci doktora Kakose, jenž se zabývá ohlasem paranormálních jevů v Erbenově díle, se vrší otazníky, jeho syn Filip má přízemnější starosti. Přepracovaný tatínek je věčně v práci, kde se o něj podezřele zajímá atraktivní kolegyně. Rodiče se po přestěhování do nového bytu hádají a Filipa místo k babičce, na kterou je zvyklý, teď najednou strčí do školky! Proč jen ho kamarádi varují, aby se do první třídy za žádnou cenu nenechal zapsat do Staré školy? Co strašného se skrývá v hlubinách jejího sklepení, před kterým se třesou poškoláci? Zachrání Filip rozpadající se manželství rodičů a podaří se mu té záhadě přijít na kloub? A jaká bude cena, kterou za to zaplatí?

Firfix

Zlopoustevník Šáchor

Úroboros

Život s morčetem - ukázka

Kabina vystoupala do nejvyššího bodu, jaký může ruské kolo na Matějské pouti dosáhnout, když v tom mi zazvonil mobil.

Marcela nám nabízí tříměsíční morče," oznámila mi žena, a jako by se ptala na páteční nákup, dodala:

"Co myslíš - líbilo by se dětem?"

Sluníčko příjemně hřálo, ptáci zpívali a svět pod námi se jenom smál.

"Jakou má barvu?" řekl jsem bezmyšlenkovitě.

"Zrzavou."

"Tak to nebude morče, to bude veverka!" zavtipkoval jsem a vzápětí se dopustil té největší chyby, jakou rodič může udělat: zeptal jsem se dětí.